Zkus si biatlonovou střelbu dřív, než vezmeš pušku do ruky.
Světlý kruh dioptru, kroužek mušky a terč musí být v jedné přímce.
Hlídat dvě věci naráz: mušku uprostřed dioptru a terč uprostřed mušky. Stačí maličko pohnout hlavou na lícnici a muška v dioptru uteče, i když terč pořád vidíš „nějak uprostřed“. Skripta varují, že i menší nesouměrnost může být fatální chyba.
Dioptr máš jen 1 až 4 cm od oka, takže ho nevidíš ostře, jen jako světlý kruh. Nevadí, oko má při míření samo tendenci ho vystředit.
Mezi terčem a kroužkem mušky zůstává tenký světlý proužek, světýlko. Když je kolem dokola stejně široké, sedíš přesně. Bez světýlka by terč s muškou splýval a nastal by problém při změně světla a hlavně při míření vstoje. Proto se mušky vybírají podle světla: mají 2,9 až 4,0 mm, za jasna menší, za šera větší.
Podle skript FSpS MU Metodika střelby v biatlonu, kapitoly Míření, Dioptr, Muška a Analýza chyb.
Vítr umí ránu odnést o pár centimetrů. Biatlonista se proto dívá na praporky a podle nich cvaká na dioptru. Jeden cvak posune zásah asi o 0,5 cm, na terči ve hře o jeden dílek mřížky.
Kolo 1 ze 3. Praporky ukazují vítr z pohledu střelce.
Černý kruh 45 mm, 1 dílek = 1 cvak
Ve hře: slabý vítr 2 cvaky do strany, mírný 4, silný 6. Šikmý polovina, podélný nic. Na výšku asi třetina.
Podle praporků odhadnout, odkud a jak silně fouká, a docvakat dioptr dřív, než ránu pošleš. Po nástřelu podle ran v terči spočítat, kolik cvaků a kterým směrem.
Terč si představ jako ciferník. Vítr zprava doleva odnáší rány k 10 hodinám, tedy doleva a trochu nahoru. Vítr zleva doprava ke 4 hodinám, doprava a trochu dolů. Proto se necvaká jen do strany: na 2 až 3 stranová cvaknutí přidáš jedno výškové.
Z okraje terče pro střelbu vleže do středu je to 4 až 5 cvaků. Na dioptru Anschütz je nahoře kolečko na výšku s písmeny T a H, na boku kolečko na stranu s R a L. Jedna celá otočka bývá 10 cvaků.
Směry jsou tři: boční kolmo na výstřel, šikmý pod úhlem 30 až 60° a podélný od terčů nebo do zad. Největší vliv na dráhu střely má boční vítr.
Podle skript FSpS MU Metodika střelby v biatlonu, kapitola Korekce mířidel.
Dýchání hýbe s puškou. Při nádechu hlaveň sjíždí dolů pod terč, s plynulým mělkým výdechem najíždí zdola zpátky na střed.
Pouštět ránu ve správnou chvíli dechu: na konci mělkého výdechu, když hlaveň zdola dojede na střed, nebo v krátkém zadržení dechu hned potom. Kdo mačká v nádechu nebo uprostřed výdechu, pošle ránu pod střed, i když míří dobře.
Dýchání se přenáší na pohyb hlavně. Skripta doporučují najíždět takhle: s nádechem sjedeš pod terč a s plynulým výdechem se vracíš zdola zpátky na střed. Tomu se říká dráha najetí a ideálně vede svisle, „od šesti hodin“. Vleže to jde díky poloze skoro samo, vstoje se to nacvičuje dechovými cvičeními.
Poslední výdech před ránou se dělá mělký, aby byla dráha kratší. Rána se spouští, když dokončuješ mělký výdech a dojíždíš na střed, nebo v krátkém zadržení dechu hned potom. Biatlonová hantýrka má pro chyby i jména: rána puštěná moc brzy je „nedodechnutá“, hlaveň ještě nevystoupala do výšky terče. Puštěná pozdě je „předechnutá“ a skončí nad terčem. Nádech je výtah dolů, výdech výtah nahoru a pauza je patro, kde se vystupuje.
Podle skript FSpS MU Metodika střelby v biatlonu, kapitoly Najíždění, Dýchání, Spouštění, Analýza chyb a diagnostika na trenažéru.
