Hrdinové, kteří se dobrovolně rozhodli trávit víkendy v mrazu.
"Rozpočet je jen číslo." Schopnost sehnat dotaci i na roztátý sníh.
Dobrá duše oddílu. Když ostatní křičí, Markéta podává čaj.
Dokáže opravit pušku nožíkem. Jeho mazání je alchymie.
Energii rozdává zadarmo. Po tréninku s Monikou víš, že jsi byl opravdu na tréninku.
Klidná síla. Učí nás, že dýchat se má, jen když je to nutné.
Mladá krev v našem týmu. Přináší moderní přístup a neutuchající optimismus.
Biatlon vypadá jako sólový výkon — závodník sám na trati, sám na střelnici. Ve skutečnosti je za každým výsledkem síť lidí, kteří pracují jako jeden celek.
Závodník potřebuje správně nastavenou zbraň, funkční lyže a vhodný vosk — vše připravené na míru aktuálním podmínkám. Mazání lyží se řeší na místě, podle čerstvého sněhu, teploty a závodní tratě. Děti se přirozeně učí technickým aspektům sportu — co to obnáší, že lyže jedou, nebo nejdou.
Po každé střelbě trenér závodníkovi říká, jak si doladit mířidla — takzvaně jak cvakat. Kolik kliků doleva, doprava, nahoru nebo dolů. Bez tohoto feedbacku se terče netrefí. Vztah závodníka a trenéra je neustálá komunikace a vzájemná důvěra.
Na závodech se závodníci navzájem hlasitě fandí — i přesto, že závodí proti sobě. Tato kultura vzájemné podpory je v biatlonu silná a přirozená. Malí závodníci jsou jako sourozenci, kteří si přejí jeden druhému uspět.
Když nemůžeš, přidej. A když už fakt nemůžeš, tak jsi teprve v půlce. Zlepšujeme fyzičku i střelbu.
Jsme jako rodina. Trochu dysfunkční, hlučná a ozbrojená. Ale držíme při sobě.
Jezdíme po celé republice. Někdy vyhráváme, někdy jen mrzneme. Všechno se počítá.
M15
M15
M15
Neboj se kváknout. Líná žába, holé neštěstí.
